Ovesná '82

A tito lidé se vyznačovali zejména tím, že byli nejen ochotni, ale hlavně schopni realizovat kteroukoliv z mých občas hodně šílených myšlenek. A o jedné z těch nejšílenějších bych vám tu dnes rád vyprávěl. Ta zcela původní idea přišla se záměrem vytvořit kreslený film o tom, kterak se z Přemysla Oráče stal Český kníže. A kdo mne zná pochopí, že při sběru materiálu k tomuto tématu jsem šel jak se patří do hloubky. Tak například na samé dno archeologického výzkumu v Roztokách u Prahy, nebo stanoviště experimentální  archeologie v Březně u Loun.

Ale především jsem čerpal z rozhovorů s největším odborníkem na první Přemyslovce, s PhDr Dušanem Třeštíkem. Ze všech těchto diskuzí  vznikly dvě epické básně, které se měly stát kostrou onoho uvažovaného filmu. Ta první se jmenovala Nikdo dnes již nevzpomene a vyprávěla o tom, kterak Čechové pod Říp přišli. A ta druhá nás vybízela Slyště píseň zašlých věků a popisovala uvedení Přemysla na stolec knížecí. Jenže dramaturgie (rozumněj cenzor) studia Bratři v triku tento námět zamítla, protože prý jde příliš proti vžitým představám vytvořeným Jiráskem.

A tím nápadem bylo obrátit se na PINAP. Spolu už jsme vytvořili několik vynikajících etapových her a o našich táborech se psávalo jan v superlativech, ale tohle, to bude opravdová zkouška ohněm. A tak jsme začali vymýšlet, vyrábět oděvy, zbraně, rekvizity a šperky. A tak, když jsme s prvním jarem sezvali orientační schůzku rodičů s dětmi spojenou s výstupem na Říp, byli jsme již všichni v plné parádě. Pak jsme stoupali vzhůru na Říp, aniž bychom k tomu užili cesty. Mnohde jsme museli do svahu zabodávat meče, aby se po nich děvčata a chlapci dostali vzhůru. A na vrcholku jsem začal vyprávět a přesvědčovat. Nadchnout děti mi nedalo žádnou práci, ale musel jsem přesvědčit i rodiče, aby dětem pomohli třeba s výrobou oděvů. A jak to dopadlo, to uvidíte na následujících obrázcích.

Na Ovesnou všichni chlapi vyrazili s předstihem. Krom běžných táborových staveb, které jsme na tábořišti stavěli každoročně, nás letos čekala i kolová hradba se vstupní bránou. Takže naše dívky přivezly děti k takřka hotovému. Přál bych vám vidět jejich výrazy, když na místo obvyklé jídelny před sebou uviděli hrdou slovanskou tvrz a když se její brána se náhle rozletěla a z ní je koňmo vyjel uvítat kníže Oldřich se svou družinou.

Kníže vítá děti před branou. V popředí stojí žrec Pupák.

Tady už jou děti zapojeené, zatím jen jako diváci na hradbách.

Blíže pod věžicí.

Kněžna Kateřina II.

Kníže Oldřich

Karolínský meč Blatenského typu, zvaný něžně Drobeček

Závěs pochvy meče s trojlaločným nákončím

Mletí mouky na originálech žernovu, nebo drtících kamenech

Polcení polen mečem

Krom zde již zobrazených činností děti na táboře tkali, dělali netočenou keramiku, vařili dobová jídla a mimo jiné viděli i porážku a porcování skopce. A v neposlední řadě i stavěli polozemnici, která posléze posloužila jako seník pro zvěř.

Dobovou technologií i i dobovými nástroji. Je tato sekera nástrojem, nebo zbraní? Obojím!

Kde na Šumavě leží Ovesná?

Cesta z Ovesné vedla knížete až na Pražský hrad, ba až do role Českého krále, ale to už je jiný příběh.

Více o PINAPU se dozvíte tady: