Text Heroldův pro úplně poslední turnaj na Letné z roku 2000.

Urození páni, paní počestné, sličné panny, junoši ztepilí, jakož i dítka rozmilá, lide vznešený i sprostný, zdejší i z dalekých zemí přišedší, vy všickni buďtež tu ze srdce vítáni na spektákulu tomto, v němž uhlídáte, kterak král český, najmě k pobavení svému, však potažmo též vašemu, tuto na poli turnéřském nové družiníky sobě ku potřebě vybírati bude.

Však ponejprv mi dovolte, co Heroldu království českého nejvyššímu, do okolu přizvati rytieře, jenž činy svými rekovnými na poli bojném i turnéřském po bok hrdinů bájných po zásluze se přidružil, o němž zkazky neuvěřitelné, ať pravdivé, či zcela smyšlené, po všech dvorech evropských s ouctou se dosud vyprávějí, v nichž všickni jedním hlasem se shodují, že bez pomoci Boží a oučasti rytieře tohoto nelze v boji nižádném vítězství kýženého dosíci.

Páni a paní, pozdvihněte hlasů svých a vzdejte hold zaslúžený tomu, o němž tuto chválu jsem si troufl pěti, neboť na kolbiště vjíždí Jan, z Boží vuole král český, hrabě lucemburský a limburský, pán Chebska, Zhořelecka, Budyšínska i Dolního Slezska et cetera et cetera, jenž v dobrém rozmaru uvolil se tuto s mladými pány v hrách, jakož i v turnaji následném se potýkati.

(Fanfáry - přijíždí král)

Nyní tedy obracím se na všechny pány rytieře přítomné, ať z rodu panského či vladyckého, jakož i na panoše, kteří o ostruhy a pás rytieřský teprve usilují a trúfají si v prúbě této um svůj prokázati, nechať nemeškají a ku stolci tuto přistúpí, tam puovod svůj jak se patří doloží a ku hrám následným se přihlásí. Já pak, dříve, než se tak stane, dovolím si panstvo alespoň ve zkratce s programem kolby seznámiti. Co tedy uhlídáte?

Páni rytieři nejprve um svůj prubovati budou ve hrách exhibičních, přičemž ponejprv v kvintánách rozličných vládnutí mečem, sekerou i kopím předvedou. Dále pak uzříte turnaj šátkový a vínkový, vrh oštěpem ku kanci, Rollanda německého, jakož i slavnou karuselu českou. Nato utkají se jeden každý s všemi ostatními v klání ostrým mečem a konci pak všickni vespolek v turnaji závěrečném, jenž buhurtem se zove. (Pro zpestření utkají se i knechti a zbrojní pánů těchto v duelech pěších a to zbraní rozličnou.)

Nyní tedy dovolte mi se jen na okamžik pouhý odmlčeti a povinnostem heroldským se věnovati. (Snať truvéři naši zatím srdce vaše písní svou oblaží.)

Urozené panstvo, na místě tomto jest mi, co heroldu královskému, tuto slavně ztvrditi, že všickni páni rytieři ku hrám se přihlášivší, jsouť erbu dobrého a nikomu povědomo není, že by skutkem jakýmkoliv nečestným cti své rytieřské poskvrnili, pročež ku hrám těmto připuštěni jsou. Přičemž pro mne poctou jest vám je tuto jménem i erbem představiti.

Jsouť to tito páni:

Rytíř Záviš z Dehnic, jenž černého grifa v rudém poli, jakož i v klenotu nosí a po léta již krále Jana na cestách jeho věrně doprovází.

Dále pak pan Petr Zajíc z Hazmburka, jenž čtvrcený erb nosí, v jehož prvém a třetím poli černá hlava sviní na zlatě se nalézá a v zbylých pak zajíci zlatí na modrém podkladě. Sviní hlavu pak i v klenotu uhlídáme. Pan Petr pak jest nejmladším synem vyhlášeného turnajníka, pana Zbyňka Zajíce z Valdeka.

A konečně panoš Ojíř Matoušů, Linda řečený, jenž o ostruh získání teprve usiluje, pročež dosud se štítem zakrytým jest mu zatím jezditi, přičemž však jest známo, že jeho rod zemanský zlaté břevno v červeném poli hrdě nosí.

Tito páni tedy rozhodli se s králem naším tu síly své poměřiti, kteréhožto tuto prosím, by na komoně svého znovu vsedl a k těmto se ráčil připojiti.

Nyní tedy pány snažně prosím ku kolbiště slavnostnímu otevření. Nechať tedy pan král a rytíř jeho pan Záviš na straně jedné se přihotoví a pan Petr Zajíc z Hazmburka s panošem Ojířem na straně protivné. Dříve pak, než k aktu tomu pokyn vydám, na srdce důrazně všem kladu, že boj následný toliko markýrovaný býti má, pročež nenechte se letorou svou zbytečně unésti, neb netřeba nám tu zbůhdarma krve vylití. Toto tedy na paměti mějte.

Nuže, páni, pak-li všickni jste již uchystáni, tedy v boj!

Tímto kolbiště jest slavně otevřeno, pročež páni k oukolu svému prvému mohou přistúpiti. Tímto budiž kvintána řadová, ze čtyř cílů a ostrým mečem provedená. Slovutnému diváctvu si pak dovoluji připomenout, že kvintánami zoveme disciplíny veškeré, v nichž jízdní ataku na hlavu sokovu zbraní rozličnou markýrují. Těchto pak množstvie převeliké, pročež toliko některé z nich dnes uhlídáte. V prvé tedy čtvero hlav v řadě za sebou stojících rytieři mečem srážeti budou.

Oukolu toho se jako prvý rytíř Záviš z Dehnic zhostí.

Ataku svou teď Petr Zajíc z Hazmburka předvede.

Panoš Ojíř Matoušů meč svůj nyní pozdvihne.

A konečně král Jan oře svého k disciplíně této požene.

V kvintáně této, dle soudu mého alespoň, nejlépe sobě vedl pan ............, pročež prvý punkt vítězný právě jemu připsán budiž.

V disciplíně druhé v podstatě totéž uzříte, leč v rukách reků našich sekery bojové se objeví.

Dehnický zeman topor svůj již třímá, nad hlavu jej pozdvihuje a k cílům svým zprudka vyráží.

Pan Zajíc, zdá se, těžký topor králův sobě zapůjčil, v ruce zkusmo jej potěžkává a konečně oře svého pobízí.

Panoš Ojíř toliko lehčí sekerou Závišovou se spokojil a i on komoně do okolu pohání.

Jan Lucemburský, jak bylo lze očekávati, po těžké zbrani šáhl a vládnutí jí nám předvede.

Toporem nejlím bezpochyby vládl ................, pročež jemu okulus vítězný přibude.

Však nýčko dřevcie tuhé rytieři naši uchopí a jím teď hlavy srážeti budou.

Jak již zvykem, jako prvý opět Záviš Dehnický.

Pan z Hazmburka teď kopí sklání.

Panoš Ojíř lance má již pohotově.

A konečně kopyta oře králova zatepou do okolu.

Dřevcem nadmíru oučině pan ............. vládl, pročež on budiž bodem vítězným ozdoben. Však zdá se, král Jan sobě čehosi žádá a pochopil-li jsem gesta jeho dobře, pak zcela mimo soutěž bijákem chce hlavy srážet. Prosím tedy, nechať tedy dovednost tuto nám tu dokáže.

Ne vždy však pohříchu nepřítel takto krásně v řadách sešikován bývá a v bitvách jest třeba na všechny strany rubati. Pročež zpuosobou jednoduchou kolbiště jsme upravili a k disciplíně další jej tak uchystali, kteroužto kvintána jest, již duověrně uličkou přezdíváme.

Dehnický Záviš do ní koně svého požene, jenž potomkem jest ukořistěných koní saracénských a nejen rychlostí a obratností, ale najmě vytrvalostí svou vyniká. A jméno jeho jest pak Nero.

Zdaliž pak pan Zajíc všechny hlavy srube, jenž na komoni plemene domácího rajtuje, co Rionem se zove?

Panoš Matoušů meč svůj oprubuje. I on vede koně chovu českého a jméno jeho jest pak Asper, což v latině, jak známo, Drsný značí.

A Lucemburk uchystán jest hlav těch postínati. Však nejprve i jeho oři pozornost tu věnujme, neb tento obzvláště ji zasluhuje, neb jest z krve frízské, jež nejvíce jest ceněna, zejména mezi německými rytíři řádovými, pro svou sílu, eleganci a barvu havraní. Komoň ten pak jméno Brevis nosí, taktéž z latiny pocházející, kteréžto v češtině Krátký znamená.

V uličce tedy mečem nejlíp vládl .................., pročež jemu po zásluze další bod připsán jest.

Však kvintána i co duel dá se jezditi, což nejprve v podání pánů z Dehnic a Hazmburka uhlídáte. Vítězství získá vždy ten, kdož prví k cíli dorazí a tento mečem srazí. Nuže páni, kupředu!

K harcu dalšímu král Jan a panoš Ojíř, Linda řečený se přihotoví.

Pán na Hazmurku proti Ojíři Matoušů vyjede.

Rytíř Záviš proti králi šturmovati bude.

Dehnický a panoš Matoušů teď rychlost koní oprubují.

A konečně král proti Petru Zajíci vyjede.

V duelech těchto přesvědčivě zvítězil pan ............

Však dosti již bylo hlav srážení. Pročež přistupme k disciplíně další, jemnější sic, nikoliv však snazší. Corso all´ anello, čili turnaj vínkový, či prstenový, jak jej v Čechách nazýváme, toť věru ukázkou jest nejvyšší turnéřské dovednosti.

Nejprve tedy vladyka Dehnický dva vínky na hrot kopí svého sbírati bude.

Teď o totéž pokusí se Petr Zajíc z Hazmburka.

Panoš Matoušů vjíždí do okolu.

Král Jan teď dozajista um svůj prokáže.

Ve víncích tedy jasně ................. zvítězil, však zkusme cíl ještě více zmenšit a uhlídáme, kterak teď se pánům povede.

Rytíř Záviš, sezením na Dehnicích.

Pan Petr Zajíc, pán na Hazmburku.

Ojíř Matoušů.

Jan, král český a hrabě lucemburský.

Králem prstenů se stává ...............

Však ještě dříve, než rytieři lance svá odloží, další hru rytieřskou s nimi nám tu předvedou. Touto pak jest turnaj šátkový, jenž toliko na pohled prvý tuze snadným býti zdá se, však v skutečnosti nebezpečenstvie nemalé v sobě skrývá. Jen představte sobě, co lance s jezdcem provede, zabodne-li se, jak oučelem jest místo do šlojíře, do pevné země. Tu pak jest on bez meškání ze sedla jak z praku vystřelen.

Rytíř černého grifa šátky kopím svým tu sbírá.

Potomek Buziců slavných komoně teď holeněmi svírá.

Po něm panoš Ojíř štěstí své tu zkusí.

A konečně rytíř, jenž lva českého na svém štítě nosí.

Šlojíře nejlépe tu rytíř ............ sbíral,

Přičemž dřevcie své ze všech nejpevněji svíral.

Však dosti mého veršování a přistupmež raděj ku dalšímu klání. Vrh oštěpem ku kanci, jehož tento žok tu představovati bude, ne toliko přesnosti, alébrž i značnou sílu vyžaduje, neb tento, stejně jak pravá kůže sviní, tuhostí značnou se vyznačuje.

Záviš z Dehnic oštěp vrhací tu v rukách pevně třímá.

Však pana Petra osud kancův zdá se nikterak tu nedojímá a chystá se v něj oštěp svůj hned vnořit.

Panoš Ojíř však úspěch jeho chce hned zbořit,

(neúspěch jeho chce teď panoš Ojíř zbořit)

pročež ostří oštěpu pozorně teď zkouší

a probít tlustou kůži kančí se hned nato pokouší.

Však oštěp sevřela teď paže, jež nad jiné tu zkušeností vyniká

a dá Bůh, že tento bez potíží tlustou koží proniká.

(Však co se stalo? Král minul? Hledejme hned viníka!)

Nabíledni jest, že z pánů těchto nejraději bych s panem .......... na lov kance vyrazil, pročež punkt vítězný právě jemu uděluji.

Nuže, přistupmež nyní k poslednímu typu rytieřských her exhibičních, tedy ku karuselám. Karusela, stejně jako všechny hry předešlé sloužila puovodně toliko k výuce rytieřově, však posléze se též veřejně počala předváděti a vydobyla si po zásluze přední místo mezi hrami rytieřskými, kteréžto kláním a turnajům následným povětšinou předcházely. Rytieři naši vám ji ve dvou varietách rozličných převedou, z nichž prvá, Rollandem nazývaná, v Němcích má puovod svůj a druhá pak od nás z Čech pochází. Nejprve jest mi rozdílnost mezi nimi, jak náleží vysvětliti. Oba stroje tyto ve výši jízdního umístěny jsou a útok dřevcem na nich se nacvičuje. Oba, jak uhlídáte, na čepu otočném se nacházejí, což dvě věci umožňuje. Jednak otřes jezdcův se poněkud zmírní a jednak zbraň na stroji umístěná úder odvetný okamžitě provede. Rozdíl, byť na pohled nepatrný, jest v ose rotace umístění, má však dopad nemalý. Rolland, jak vidíte má ji zcela mimo štít umístěnu, pročež po úderu řádném otáčí se snadno, rychleji a mnohokráte. Vždy však jen jedním směrem. Sílu úderu jest tu možno od dosaženého počtu otáček stroje odhadnouti. Oproti tomu Karusela česká se otáčí v samém středu tarče, pročež bije zprava i zleva a najmě zásah osy štítu úderu do zdi bezpochyby roven jest. Snať právě díky stroji tomuto a pochopitelně chrabrosti své dosáhli rytieři čeští v světě věhlasu takového. Však rytieři cizí se stejně jak jich samých i karusely české obávají a mohou-li, pak se jí i vyhýbají.

Nejprve tedy Rolland. Počítejme tedy všichni vespolek a nahlas počet otáček, však toliko těch vskutku dokončených.

Rytíř s grifem na štítě tedy nejprve k němu vyjede.

Rytíř erbu čtvrceného, na němž pokosem hlavy sviní a zajíce nese, s Rollandem se bude potýkati.

S Rollandem teď panoš erbu zakrytého se utká.

Konečně Jan, král český, k stroji tomu vyrazí.

Otáček nejvíce rytieř .............. docílil, čímž vítězství v disciplíně této dosáhl.

A nyní tedy karusela česká. Vězte, že turnajníci vskutku nejlepší jsouť schopni ji i ze země vyvrátiti. Však král Jan s ní v mládí častokrát i dlažbu trhal, ač tato k ní čtyřmi hřeby více jak sáhovými zakotvena byla.

Pohleďme tedy, kterak sobě rytíř Záviš povede.

Pan Petr Zajíc k prúbě této teď již nachystán jest.

Ojíř Matoušů sílu paží svých nýčko ozkouší.

Král Jan konečně ku karusele vyráží.

Zde již rozhodnutí tak snadné není, přeci však zdá se mi, že ................. nejsilněji udeřil.

Toť tedy vskutku poslední byla z her rytieřských a dříve pak, než k punktu dalšímu programu přistoupíme, snať rozumné by bylo zjistiti, kterak jeden každý z reků našich v bodování průběžném sobě stojí.

Vězte tedy, že Záviš z Dehnic zatím ..... punktů vítězných získal, Petr Zajíc z Hazmburka .... těchto ukořistil, Ojíř Matoušů, řečený Linda, pak .... a konečně král Jan ....... Tak si tedy páni stojí před závěrečnými kláními a před buhurtem.

Klání, jež nyní následovati budou, povedou se ostrým mečem a beze štítu, neb právě formou touto nejlíp um svůj fechtýřský páni prokáží.

Znovu tady pány rytíře oupěnlivě žádám, by pamětlivi byli toho, že netřeba nám tu krve zbytečně prolévati, neb na cti jednoho každého jest oučinný zásah sokův ne toliko sobě, ale též nám všem tu přítomným, čestně přiznati. Však netřeba boj ukončiti při prvém letmém zásahu, či při takovém, jenž v boji nekončil by smrtí či jiným z boje vyřazením. Stejně tak jest volno v boji pokračovat po sražení z koně a to ať zpuosobou pěší, či novým na kůň vsednutím. K ukončení boje však krom plného zásahu též sokovy zbraně vzetí vede a jest toto nemálo ceněno.

Tolik tedy stručně jen k pravidlům, kterážto povětšinou též pro buhurt platiti budou a nyní k boji samému konečně přistupmež. V kláních nejprve páni rytíři o čest zkřížit meč s panem králem se utkají.

V klání prvém pan Petr Zajíc z Hazmburka proti Dehnickému koně požene.

A vítězem stal se .......................

Ojíři Matoušů se teď pan Petr postaví.

V duelu tomto ............... slavně zvítězil.

Konečně Záviš z Dehnic harcovati bude proti panoši Ojířovi.

Vítězství na stranu .............. se přiklonilo, čímž se potvrdilo, že pocta ta utkati se se samým králem panu ........... připadla.

A v klání posledním po tuhém (věru krátkém) boji pan ............. zvítězil, pročež palma vítězná jemu přináleží.

Konečně tedy k zlatému hřebu celé kolby této jsme se dopracovali, totiž k buhurtu samotnému. Buhurt bývá snať nejdivočejší formou turnaje pravého, tedy skupinového. Pokaváte více turnajníků k němu nastupuje, pak ve dvou grupách spolu bojují stejně jak v turnajích jiných. Pak-li však jízdních málo jest, stejně jak v případě našem, tu pak jeden každý, s všemi ostatními naráz bojuje. Pravidla stejná zde platí, jaká dříve již v klání jsme si ozřejmili. Bychom však tento ještě více ozvláštnili, rozhodli jsme se tímto všechny přítomné pány rytieře i knechty jejich odvážné vyzvati, ať jízdní či pěší, by nešanovali sie a k buhurtu tomu bystře nastúpili. Ten pak, kdož poslední zbude, patero bodů sobě připíše, což pořadím celkovým ještě řácky zamíchati muože.

Nyní prosím pány, by po libosti buď na stranu krále, či na stranu protivnou, kteroužto pan Záviš povede, se přidružili, vždy však tak, by síly byly na stranách obou alespoň zhruba rovnocenné. A než se tak stane, jen abyste se nenudili, dovolte mi slovo o turnajích všeobecné tu ztratiti. Tyto dělí se do tří skupin základních. Rytieřské hry, jež jsme již viděli a řekli si i lecos o nich, klání, v nichž vždy dva soci proti sobě stojí a zbraní dohodnutou spolu zápolí, z těch pak nejznámější jest klání dřevcové, však neméně slavná byla klání mlatová, ostrým mečem, či trojí zbraní vedená a konečně pak turnaje pravé, tedy skupinové. Tam mimo jiné Castiles patří, tedy dobývání hradu, velký polní turnaj, jenž pouhou zmenšeninou jest skutečné bitvy dřevci započaté a meči dokončené, velký mlatový turnaj, jenž veden jest dřevěnými mlaty a v němž oučelem jest klenotů z přileb soupeřů zutínati a konečně pak slavný buhurt, který nyní uhlídáte.

A slovo skutkem učiněno jest,

dvé šiků odhodlaně proti sobě stojí

bijců co chystají se k rozhodnému boji.

Stojí pevně ve své těžké zbroji,

zvědavi, na čí straně štěstěna dnes stojí.

Bez ní totiž všechen um jen šalbou jest

a marná pýcha, po níž přichází jen trest.

Nuže tedy, páni moji,

pak-li uchystáni jste již k boji,

nezbývá mi, nežli říci,

páni rytieři, či kopiníci,

sudličníci, sekerníci,

ať ti, co po bok krále jste se postavili,

či ti, co nechtě se mu zprotivili,

v jméně Božím, v boj!

Tolik tedy Buhurt. Dosud ve mně dech se tají po tom lítém boji, v němž, jak viděli jste sami, pan ............. slavně zvítězil.

Však vyčkejme ještě, kterak součet bodů veškerých dopadl. Vše je již rozhodnuto. Vítězem kolby této stal se ................, jenž ........ bodů získal, pročež helm svůj teď po zásluze zlatým vínkem ověnčí.

Dobojováno jest a nezbývá, než slávu vítězi provolati. Volejme tedy všickni zplna hrdel třikrát sláva a třikrát vivat!!!

A třikrát sláva i všem, kdož s ouctou a hrdostí patřičnou vzpomínají slávy byvší národa našeho českého stejně, jako s vámi právě loučivší se Prvá korúhev pražská jiezdy brněné, jež též po léta již hrdý titul nosí :