Rekonstrukce bitvy u Kresčaku.

06.11.2016

Rekonstrukce, na níž jsem se hodně nadřel, ale nepodařilo se nám ji zrealizovat.

Podrobný literární scénář.

Scéna: Návrší mezi obcemi Crécy a Wadicourt. Zleva příjezdová cesta od Crécy. Diváci rozmístěni na mírném protisvahu. V údolí ponechat dostatek prostoru pro pochodové proudy a rozvinutí útoku.

Děj:

Z dálky, z poza návrší se ozve pištění dud. Zvolna sílí a přibližuje se. Na horizontu se objevují první korouhve a třepetalky kopí. V samém středu mezi nimi dominují velká červená s třemi leopardy a červenomodrá čvrcená s leopardy a liliemi. To však již na horizont vyjíždí sevřená řada 160 anglických rytířů. Koně jdou krokem, třmen na třmeni. V čele linie přijíždí král Edvard, princ z Welsu a hrabata Northampton a Arundel. Na pokyn krále se celá linie zastaví. Všichni rytíři, kromě vojevůdců a 35 rytířů jízdní zálohy určené k přímé ochraně krále, pak sesednou. Podkoní odvádějí koně ze scény (budou použity pro zadní voje Francouzů). Opěšalí rytíři pak sestupují kousek po svahu a zaujímají obranou linii v šesti skupinách po 20 mužích (40 levé křídlo, 40 střed, 40 pravé křídlo). Po nich nastupují angličtí lučištníci. Také oni přicházejí ve skupinách po 20. Vždy tři skupiny doplní první linii obou křídel a šest linii středu. Do druhého sledu nastoupí dva oddíly na křídla a čtyři do středu. Celkem tedy 400 lučištníků, přesně polovina celé anglické armády. Poslední nastupuje welšská a irská pěchota. Po 50 mužích doplní stavy druhého sledu křídel a 20 mužů zaujme pozici třetího sledu. Ve středu jde do druhé linie 60 a do třetí 40 bojovníků. Král s zaujme místo ve středu druhé linie hlavního voje. Jízda se stáhne za něj. Černý princ se ujímá velení levého křídla (vpravo z pohledu diváka), hrabata Northampton a Arundel zajíždějí k pravému křídlu. Po celou dobu nástupu hrají dudáci a pištci. Jakmile je však nástup ukončen, naráz zmlknou a celé vojsko znehybní.

V nastalém tichu se ozve vzdálené dunění bubnů směrem od Crécy. Na scénu přijíždějí 4 jezdci francouzského průzkumu vedeni důvěrníkem českého krále Jindřichem Mnichem. Jezdci v bezpečné vzdálenosti objíždějí a obhlížejí pozici nepřítele. Potom se chvilku radí a pak prudce vyrazí v ústreta právě se objevivšímu čelu francouzského vojska, aby je zastavili. Předvoj, táhnoucí neuspořádaně po jednotlivých kopích, stejně jako většina francouzského vojska, se nechá na okamžik zastavit, jakmile však průzkum vyrazí ke králi, znovu se hne směrem před nepřítele. Tam se sice zastaví, ale napětí v něm vře. Jednotliví jezdci vyjíždějí před houfec a voláním a gesty urážejí angličany. Celý předvoj čítá asi 30 rytířů, 20 lehkých jízdních a 100 pěšího doprovodu.

Za předvojem přicházejí na scénu tři pěší oddíly janovských střelců z kuší, každý po 80 mužích. Hned za nimi se již přiblížil francouzský král Filip se svým doprovodem. Král dává zastavit, jakmile k němu dorazí jezdci z průzkumu. Chvilku se s nimi radí a pak dává povel k sesednutí. Někteří z rytířů ho uposlechnou. Mezi tím se však vyhrotila situace v předvoji. Jeden z rytířů zajel při svém harcování příliš blízko k nepčíteli a jeden angličan vyslal dobře mířený šíp. Harcovník padá z koně a jeho druzi zuřivě vytrhévají zbraně a již se první jezdci zcela nekontrolovaně ženou čelně nahoru do svahu proti angličanům. Brzy se k tomuto zbrklému útoku přidají všichni jezdci předvoje. Pěchota maličko zaostala, ale snaží se co nejrychleji následovat své pány. Mezi tím se dokončuje rozvinutí tří bojových sestav janovských střelců. Král Filip zprvu tento nečekaný útok ani nezaregistruje.

Sotva se však první útok dostane na dostřel, napnou angličané své dlouhé luky a vypustí svou prvou smrtonosnou salvu. Většina jezdců padá z koně dříve, než se vůbec dostalo k nepříteli. Jen tři z nich projeli, ale stali se snadnou kořistí anglické obrněné pěchoty. Mezi tím druhá salva přibila k zemi dobíhající pěchotu. V tom okamžiku vyráží Welšané s divokým řevem k rychlému protiúderu a svými tesáky a kyji dobíjejí raněné a hned se znovu stahují za své rytíře. Jejich ryk však konečně upozornil Filipa na vzniklou situaci. Jeho rytíři se znovu spěšně drápou do sedel a král vysílá janovské do útoku. Střelci se přikrčeni rozbíhají vzhůru svahem. Jejich 3 oddíly se rozvinou do jedné široké linie. Než se však sami dostanou na dostřel svých kuší, dalekonosné anglické luky již mezi nimi vybírají svou daň. Střelci ještě chvilku běží, některý z nich dokonce stačí vystřelit, ale další salva jejich útok definitivně zastaví. Žoldnéři se obracejí a snaží se stáhnout zpět. Ústup je veden směrem na levé křídlo formující se části Filipova vojska. Francoužští rytíři to však považují za zbabělý útěk a proto proti zdecimovanému zbytku Janovanů vyrazí zhruba 50 francouzských těžkooděnců a porubou je do posledního muže.

Po tomto extempore však ztratí trpělivost i sám francouzký král. Ani on již nečeká na oddíly dosud se trousící směrem od Kresčaku a zaútoří se silami, které má zatím k dispozici. Spolu s ním vyráží do útoku asi 180 nejlepších rytířů, výkvět francouzské šlechty. Za nimi se rozbíhá zhruba stejný počet pěšáků. Filip vede svůj voj klínem zleva, čelně na pravé křídlo nepřítele. První salva však doslova smete čelo jeho útoku. Padá králův bratr, vévoda z Alenconu, hrabě Ludvík Flanderský a řada předních šlechticů. Filip proto stáčí směr útoku a žene se podél anglické linie. I teď mají lučištníci snadnou práci. Zbytek francouzské jízdy obrací a chce znovu zaútočit. Tentokrát zprava. Mezi tím si však již na levém křídle lučištníci a rytíři snadno poradili s atakující pěchotou. Pod Filipem v tom okamžiku padl kůň (nebo spadne z koně). Nasedá však ihned na jiného, kterého mu přenechal jeden z rytířů a znovu vede útok. Zbylo mu však již jen asi 50 jezdců. Jen asi 20 se jich probije až k nepříteli. Po krátké šarvátce jsou však odraženi a král spolu s posledními asi deseti rytíři tryskem opouští bojiště směrem na Crécy.

Mezi tím však od Kresčaku dorazila další část roztroušeného vojska. Zhruba 100 těžkých a 100 lehkých jezdců se zformovala do dvou řad bitevní linie přímo proti středu anglického vojska. Zprvu klusem, pak krátkým cvalem vyrážejí k typickému útoku těžké jízdy. Řada nabírá na rychlosti a již jsou v dostřelu anglických luků. Ty však nezahálejí. Obě řady v momentě značně prořídnou. Útok ztroskotá dřív, než vůbec dosáhl nepřítele. Jezdce zachvacuje panika. Brzdí koně a ztrhávají je ztranou. Šíleným tempem pak následují svého krále.

Dole pod svahem se zatím nahromadilo zhruba 500 francouzských pěšáků a také oni se teď pokusí o štěstí. Útočí v davu i v roztroušených hloučcích. Luky i je kosí po desítkách, někteří se dávají na útěk. Přesto se zhruba osmdesáti z nich podaří dostat se do přímého kontaktu. Dochází ke střetům s anglickou obrněnou pěchotou. Dobře vyzbrojení rytíři jsou však pro francouzské sedláky příliš silným soupeřem.

Na bojiště právě dorazil včele říšského oddílu římský král Karel. Přivedl 40 těžkooděnců, asi 60 lehkých jízdních a 300 pěších. Karel vede své bojovníky středem, v klínové formaci. pěchota se tentokrát snaží udržet kontakt s jízdou, která tím pádem jede podstatně pomaleji. Karel včele klínu je však raněn a je vyveden vpravo ze směru ataku. Podpírán svými druhy objíždí svůj klín a odjíždí do údolí. Tam se střetne se svým otcem, Janem Lucemburským, který právě dorazil včele českého kontingentu. Mezi tím však říšský útok ztroskotal stejně, jako všechny předešlé. Chatrné zbytky prchají šikmo ke Kresčaku. Král Jan za nimi pošle i svého syna.

Tehdy zbyl před dosud takřka netknutým vojskem Edvardovým poslední nepřítel. Oddíl Jana Lucemburského, složený z nejlepších rváčů Čech, Lucemburska i Německa. 50 těžkých rytířů, 30 lehkých jezdců a 100 pěšáků. Jindřich Mnich naposledy líčí svému slepému králi rozmístění nepřítele. Rukou ukazuje jednotlivé pozice. Jan se pak obrací ke svým rytířům a pozdvihá meč. Hromový jásot je mu odpovědí. Jindřich Mnich a Jindřich z Klingenburku sepnou otěže svých koní s ořem královým a ostatní rytíři se sformují do bojového šiku. Mezi nimi a angličany leží svah posetý mrtvolami a pobíhá zde desítky opuštěných koní. Proto se Jan rozhodl bojiště objet a zaútočit zprava. Velkým obloukem se česká jízda rozjíždí a s bojovým heslem "Praha" na rtech se z boku vrhá na levé křídlo vedené princem Edvardem. Tímto manévrem vyřadil z boje většinu anglických střelců. Proto byly ztráty proti předešlým útokům minimální. Český klín, na jehož čele je vidět křídlatá přílba krále Jana proráží anglické rytíře a řítí se přímo na Černého prince. Tomu však přispěchá na pomoc král Edvard se svou jízdou. Konečně dochází ke klasickému střetu obrněné jízdy. Češi teď dokonce zatlačují angličany. Právě dorazivší česká pěchota napadla otřesené rytíře levého křídla a svádí s nimi urputné boje. Northampton s Arundelem však ruší teď již zbytečnou obranou linii a vrhají všechny síly svého křídla i středu do rozhodujícího boje. Angličané svírají těsným kruhem teď už bránící se Čechy. Vlny anglického moře zalévají postupně malý český ostrůvek ve svém středu. Padl král Jan,spolu s ním i jeho věrný Jindřich Mnich a Jindřich z Klingenburku připoutáni k jeho koni, padli i ostatní rytíři, mezi nimi i mladý Jindřich z Rožmberka a Jindřich z Lichtenburka.

Bitevní vřava zvolna utichá, pěchota se zvolna rozestupuje. Král Edvard a princ z Welsu přijíždějí k padlému prvnímu rytíři Evropy, oba sesedají, snímají přilby a poklekají nad mrtvým hrdinou. Jejich příkladu následuje celé anglické vojsko a setrvá chvilku v tichém rozjímání.

Po té zazní silně zesílené fanfáry (znamení posledního soudu). Mrtví se zvedají, jsou pochytáni pobíhající koně, rytíři znovu nasedají, na scénu se vracejí i před tím prchnuvší francouzské a říšské oddíly. Vojska se mísí a směřují těsně k divákům. Tam znovu sejmou všichni přilby a pokleknou před diváky k děkovačce. Zde je možné představit nejdůležitější historické osobnosti i jejich představitele, jednotlivé zůčastněné skupiny a kontingenty, poděkovat všem sponzorům a pořadatelům. Na to se všichni účinkující za zvuku dobové hudby odeberou do svých táborů.

K O N E C